Zapomenutý židovský hřbitov u dálnice D8

Někdy člověk objeví zvláštní místo úplnou náhodou.

Asi před rokem jsem jel po dálnici D8 směrem na Prahu. Za odbočkou na Kralupy nad Vltavou jsem v periferním vidění zahlédl vpravo v lese několik zvláštních siluet. Byly asi půl kilometru od dálnice a na první pohled nebylo jasné, co to vlastně je.

Při dalším průjezdu jsem si uvědomil, že by to mohly být náhrobky, a řekl jsem si, že se tam někdy musím zastavit a podívat se blíž.

To "někdy" nakonec trvalo více než rok.

Brána ve tvaru židovské menory

Včera jsem konečně zastavil na státní silnici u malého remízku, od kterého vedla asi dvousetmetrová cesta lesem. Ta končila u železné brány.

Na první pohled nebyla nijak označená. Když jsem se ale podíval pozorněji, uvědomil jsem si, že její tvar připomíná židovský svícen – menoru.

V tu chvíli mi došlo, že se pravděpodobně jedná o starý židovský hřbitov.

Otevřel jsem bránu a na prvním stromě jsem našel obyčejný papír připevněný sešívačkou s prosbou o slušné chování na tomto hřbitově.

Poničené náhrobky a stopy minulosti

Po krátkém stromořadí jsem vstoupil na samotný hřbitov.

Po pravé straně jsem si všiml poválených náhrobků, zarostlých v trávě a mechu. Před sebou jsem viděl pozůstatky stavby, která byla zřejmě zbourána až na základy.

Slovo "pozůstatky" má na hřbitově zvláštní význam.

Místy hřbitov působí, jako by byl kdysi hrubě poničen. Některé náhrobky leží převrácené nebo rozlámané. Přesto je patrné, že kdysi šlo o důstojné místo posledního odpočinku.

Hřbitov s výhledem na České středohoří

Celý hřbitov je umístěn na svahu s výhledem směrem k Českému středohoří.

Na jeho spodním konci jsem objevil starou studnu, dnes zakrytou poněkud provizorní kovovou mříží.

Navzdory poničení se ve střední části hřbitova zachovalo několik stojících náhrobků, na kterých jsou stále čitelná jména zesnulých.

Na některých z nich jsem si všiml malých kamínků.

Proč se na židovské hroby pokládají kamínky

Pokládání kamínků na židovské náhrobky – tzv. macevy – je starobylá tradice.

Kamínek symbolizuje:

• trvalou vzpomínku na zesnulého

• úctu k jeho památce

• věčnost.

Na rozdíl od květin kamínek nezvadne a zůstává na místě jako tichá připomínka návštěvy.

Tento zvyk se jednoduše označuje jako pokládání kamínků na hrob.

Ticho hřbitova a hluk dálnice

Do ticha hřbitova pronikal vzdálený hluk dálnice D8. Jarní slunce vytvářelo pocit klidu a tepla.

Přesto mi z toho místa bylo smutno.

Ne kvůli smrti – ta k hřbitovům patří – ale kvůli stavu, v jakém se hřbitov nachází. Některé náhrobky byly zjevně poničeny lidskou rukou.

Je těžké pochopit, proč někdo dokáže zničit místo posledního odpočinku.

Hřbitovy jako paměť krajiny

Každý hřbitov má zvláštní atmosféru.

Je v něm něco smutného, ale zároveň důstojného. Hřbitovy jsou vlastně pamětí krajiny a lidí, kteří v ní žili.

O to víc je smutné, když taková místa chátrají nebo jsou poničena.

Někdy stačí zastavit

A tak jsem si řekl, že až zase někdy pojedu krajinou a někde v dálce zahlédnu starý hřbitov, zkusím se tam zastavit.

Podívat se kolem sebe, udělat pár fotografií a připomenout si, že i taková místa mají svůj příběh.

A možná o něm zase někdy napíšu.